Rozhovor s Padre Segalem nejen o kokonistické víře

...číslo 22 je základem naší víry, říká Padre Segal...

Byl pozdní večer, skoro takový jaký bývá tradičně 22. prosince, když jsme se Padrem sešli. Nedalo se říci, že by byl Padre nějak zřetelně vidět, jak ostatně dosvědčuje fotografie. To ale nijak nebránilo naší filosofické disputaci. Její gró spočívalo v bližším popisu samotné kokonistické víry, jímž je Padre Segal nejvyšším představeným.

Padre, nač chodit dlouho okolo čehosi horkého? Dovolte proto hned na úvod citát z práce bc. Pavlíka, která je také zveřejněna na těchto stránkách ve zkrácené podobě pod názvem Kokonismus – nová víra?

„Kokonistická víra sice nabádá k odhození nepotřebného těla, tedy k fyzické smrti, ale ovšem jen za předpokladu, že sama duše pozná, že už není nutné v kokonu dále setrvávat.“

Otázka je jasná: jak to duše pozná?

Hned na úvod je to velmi povedená a jistě i správným směrem zaměřená otázka, paní redaktorko, která zajímá jistě nejen Vás. Odpověď na ní je však celkem prostá: je to jistý latentní proces jakéhosi řekněme „nadjá“, který si my, lidé, nejsme schopni uvědomit. Jde o to, že duše sama nás vede k tomu, jak chce, aby byla zdokonalena. Když už má ten pocit, tělo odvrhává a odchází do sférického nadsvěta. Ale definovat, jak tento moment pozná, bohužel přesně nejde, neboť se vymyká našemu chápání světa jako takového a žádný z lidí není schopen této věci plně porozumět.

Jaká je úloha padre(ho)?

Úloha hlavy kokonistické církve, z důvodu její značné benevolence k odchylkám, není přesně stanovena. Je však jasné, že i tak se k úloze padreho vážou jisté povinnosti a samozřejmě i výsady, ale globálně vzato jsou to především věci reprezentativní a řekněme zastřešovací. Svým způsobem, pokud bude padre chtít, nemusí z titulu své funkce dělat vůbec nic, pokud to bude jeho konání, jak zvelebit svoji duši a připravit jí odchod. Ale pokud bych měl shrnout své působení v této pozici, tak vyjma meditací a filozofického rozboru víry jde především o osvětovou a reprezentativní činnost, které se věnuji.

Pořádají kokonisté nějaká setkání?

Shlukování vyznavačů naší víry není podřízeno nějakému dogmatu, jde tedy především o spontánní projevy. Je třeba si uvědomit, že kokonistická víra nezakazuje vyznavačům i víry ostatní, pokud uznají za vhodné, že to je zrovna to, co zvelebí jejich duši. Takže mnoho z našich oveček dochází v neděli do kostela nebo se modlí pětkrát denně k Alláhovi. Toto je velmi různorodé.

Mají kokonisté nějaké specifické stravovací návyky jako tomu bývá u některých jiných vír? Například požívají kokonisté rituálně pavouky s kokonem?

Opět apeluji na přesné pochopení naší víry. My, nebo respektive naše víra nikomu nic nepřikazuje ani nezakazuje. Takže i stravovací návyky jsou otázkou každého jednoho vyznavače. Pokud máte ráda pavouky s kokonem, nebo třeba zakuklené housenky, je to patrně to, co vyžaduje ono „nadjá“ vaší duše pro její zlepšování se. Toto je čistě individuální věc. Platí zde však naše zásada, že by to mělo být to, co chcete jíst.

Má tedy kokonista vůbec nějaké zvláštní povinnosti ve vztahu k víře?

Ne povinně. Může ho mít, pokud si to přeje a nemusí, pokud si přeje to. Kokonismus je řekněme univerzální náboženství, které zasahuje lidi, aniž by o tom věděli. Jednání nás všech si určují duše tak, aby měly potřebnou výbavu jakožto kousek skládačky dokonalosti v pozdějším období jejich existence, kdy se zbavují svého kokonu v podobě lidského těla a přecházejí do astrálního nadsvěta.

Jaký mají kokonisté vztah k číslu 22?

Vztah k němu je dán historickými souvislostmi a je velmi kladný. Dogmatické teze, byť působí velmi benevolentně a překrývají se tak, aby byla možnost výběru, které jsou základem a jediným pilířem našeho učení, jsou právě v počtu dvaadvaceti. A když zapojíme trochu fantazii, může se nám reliéfní znak kokonismu – a to sice motýlek, zdát jako dvě dvacet dvojky položené proti sobě. Číslo 22 je tak základem naší víry.

Představte si, že byste měl připravit v televizi reklamu na kokonismus. Jak byste ji pojal, abyste správně vyjádřil jeho smysl?

Teď mne poněkud zaháníte do kouta, neboť odborníkem v oblasti PR rozhodně nejsem, ale i tak se Vám pokusím odpovědět. (chvíli přemýšlí) Toto je strašně zvláštní věc, jedna ze základních tezí kokonismu je fakt, že člověk dělá úkony chtěně a dobrovolně, k čemuž ho latentně nabádá jeho duše, proto chtít po někom něco pomocí reklamy zavání lehkým rouháním. (smích)

To byl samozřejmě pokus o žert, přesto je v něm schován kousek pravdy. Je to čistě hypotetická otázka, neboť my nikdy v televizi reklamu mít doufám nebudeme a mně samotnému se to příčí; dělat z něčeho tak intimního, jako je víra, komerční záležitost. Ale abych se nevyhýbal Vaší otázce, nejde o to, jak by měla reklama vypadat, ale co by měla sdělit, a to je v našem případě svoboda a pocit, že to, co děláme, ať se to může na první pohled zdát jako špatná věc, vede nakonec ke stejnému dobrému cíli. Byť se toho cíle nikdo z nás v pozemském hmotném světě nedočká. Jak by se to ale mělo ztvárnit obrazově, to bohužel netuším a rád to přenechám jiným.

Dobře. Ale co by mělo vést lidi k tomu, aby dělali něco, čeho se nedočkají? Vaše učení hlásá, že po odvrhnutí těla se duše dostane někam, kde se připojí k ostatním a vytvoří tak další část skládačky zvané dokonalost. Ta se ovšem nikdy nemusí složit...

Nemusí. Ale víra v posmrtné uplatnění je silná motivace všech náboženství, kokonismus nevyjímaje. A máte pravdu, ona dokonalost nikdy nemusí nastat, ale není silným hnacím motorem už snaha se o to aspoň pokusit?

Je. Ale...

Promiňte, že vás přerušuji, ale při hlubším studiu našeho učení byste jistě dospěla k faktu, že vývoj duše je řízen duší samou, nikoli námi a naším vědomím konáním. Toto konání si určuje duše sama tak, aby byla právě tím dílkem, který k dokonalosti chybí. Dokonalost je v našem pojetí nekonečný počet miniaturních nedokonalých kousíčků, kterými právě duše jsou. Výsledek toho je tedy jasný a uvedl jsem ho před malou chvílí – každý obyvatel této planety je kokonista, byť o tom nemusí ani vědět. Náš nadsvět potřebuje každou duši a je jedno, jestli je to muslim, křesťan, žid, běloch, černoch, asiat.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat čtenářům, ba dokonce přímo lidstvu?

Všichni jsme kokonisti.

Autor: Padre Segal/Sýkorka, 11.01.2006
Hodnocení (známka): 4.3, hodnoceno 20448x Prohlédnuto: 341472x

Hodnocení

Hodnotit toto dílo (jako ve škole): 1 2 3 4 5


Komentáře našich návštěvníků

Zatím nemáme žádné komentáře

Jméno:

Komentář:

Oblíbené číslo: