Následujícího dne byla Koloriána, tato mladá dáma, za kterou byla některými muži neznajícími ji dlouho považována, jedním takovýmto pánem pozvána na večeři do luxusní restaurace. Dívka měla starší muže ve velké oblibě, zatímco mladíci jí mnoho neříkali. Od dětství vyrůstala mezi dospělými a špatně se přizpůsobovala hovorům o egu, sportu, autech, budoucích hrdinských činech a dalších atributech dospívání adolescentů. Muži nad třicet ji okouzlovali svými zkušenostmi, rozhledem, znalostmi, možnostmi a také měli jednu fascinující nespornou výhodu, byli zpravidla ženatí, nehrozilo tedy, že by ji hnali k oltáři. Koloriána se s nimi scházívala ve vší počestnosti, tedy rozhodně alespoň z její strany, jejich úmysly zpravidla až tak čisté nebývaly, nicméně z většiny se časem, po desítkách marných pokusů dotlačit ji do kýženého kusu nábytku, stali její přátelé.

Nastal tedy večer, Koloriána dorazila do určené restaurace, odložila pončo a dlouhatanánskou šálu, za kterou by se nemusel stydět ani Žibřid a usedla vedle onoho pána ke stolu. V okamžení přikvačil číšník s jídelním lístkem, pán objednal víno a jal se vybírati nějakou specialitu pro Koloriánu. Po chvíli spikleneckého šeptání si s jídlonošem tento zamířil k akváriu, jež se nacházelo uprostřed místnosti. Mělo asi dva metry v průměru a plulo v něm mnoho krásných pestrobarevných mořských živočichů. Číšník ze skříňky pod akváriem vytáhnul harpunu a zjevně s ní číhal na malého žraločka, který okamžitě zrychlil a zchaotizoval svůj plavecký styl. Koloriánin společník na ni zkoumavě popatřil, zda náležitě ocenila jeho velkorysé gesto. Dívka se vymrštila ze židle, několika skoky dorazila k číšníkovi a nic netušícímu mu z ruky harpunu vyrvala doprovázejíc tento akt neslušným komentářem stran číšníkova zvrhlého charakteru. Oba pánové stejně jako zbytek osazenstva restaurace na ni vyjeveně zírali.

Koloriána, v obličeji připomínající Vinetouovu sestru Nšo-či a vzteky bez sebe, je počastovala nevybíravými slovy hodnými členky Spolku pro ochranu zvířat, Vegetariánského svazu a Školy jógy. Poté hrdě odkráčela zpět ke stolu. Pán u něj sedící se v duchu proklínal za nebetyčně pitomý nápad začít si něco s tak mladou žábou, ale snažil se své pocity ututlat, aby se vyhnul veřejnému zostuzení. Obecně mu ukazování se na veřejnosti ve společnosti exotické Koloriány nikterak nevadilo, pokud její atraktivní zjev budil patřičnou odezvu, od žen však nikdy neočekával, že by měly být středem pozornosti i díky něčemu jinému než svému exteriéru. Koloriána nebyla k uklidnění ani s nabídkou pizzy quatro formaggi a zeleninového salátu. Spočítala svoji hotovost a poté vedla s číšníkem kratší rozhovor, jehož výsledkem bylo, že si v lavóru, jenž přislíbila následujícího dne v pořádku navrátiti, nesla z restaurace onoho žraločka, zanechavši svého konsternovaného společníka u stolu samotného.