Po příchodu domů a spatření nového nájemníka s Žibřidem nepromluvilo ani okno. Ušák byl znechucen a deprimován, Síťka i Koloběžka smutně mlčeli. Na druhou stranu mladík zářil štěstím - získal neobvyklého přítele, žraloček byl pro něj tou správnou alternativou. Nebyl příliš náročný, rozhodně se o něm nedalo říci, že by byl hlučný, byl však věrný a zábavný jako pes, působil exoticky a jak Žibřid doufal, lidé se jej budou bát, nebudou ho kontaktovat a obtěžovat, bude mít tedy zajištěno soukromí i na veřejnosti. Když však s parybkou vyrazil do ulic vedoucích ven z města k řece, potkával pejskaře, které žraloček evidentně miloval. S každým zvířetníkem si chtěl hrát, chňapat jej za ucho, za ocásek, za packu a toužil jej touto cestou vyprovokovat ke hře. Jindy tolerantní pejskaři, kteří běžně nechávali své psy se vydovádět s jinými, se tentokrát v obavách o svého miláčka bránili. Vyptávali se Žibřida, cože to je za zajímavou suchozemskou rybu a není-li nebezpečná. Bylo po klidu a izolaci. Žibřid dospěl k názoru, že je nezbytné oploutvenci zakoupit náhubek.

Zamířil tedy do zverimexu. Když prodavačce vysvětloval, že potřebuje náhubek o velikosti asi tak mezi jezevčíkem a kokršpanělem pro dlouhý čumák, dívala se tato na něj podezíravě, leč ukázala mu veškeré modely náhubků. Žibřidovi nebyl žádný vhod. Upřesnil tedy své přání a konkretizoval typ zvířete, což u prodavačky vyvolalo hysterickou reakci, kterou následovalo mladíkovo potupné vyhození z obchodu ven. Takto obešel několik obchodů, vysloužil si obdobné nevybíravé vykázání a s nepořízenou se navrátil zpět domů, k veliké radosti žraločkově. Rozhodl se tedy vzíti pro příště parybu s sebou, což také ihned učinil.

V obchodě, který navštívil jako první, jeho opětovné zjevení zapříčinilo velký ohlas ze strany personálu – bylo již odpoledne, a proto byla posílena směna. Druhá prodavačka, doposud sice Žibřidovi neznámá, vypadala, že již byla o jeho problému zpravena prodavačkou první, a když se tedy objevil mezi dveřmi, byl přivítán hurónským smíchem, který přešel v odmítavá gesta spojená s vyhrožováním, že bude přivolána policie nebo psychiatr.

Po těchto slovech Žibřid obchod k velké úlevě prodavaček dobrovolně opustil, aby se po několika vteřinách navrátil i se žraločkem na vodítku. Ženy nebyly daleko mdlob. Profesní čest jim však nedovolila zkolabovat a společně posléze vyhledaly pro oploutvence slušivý a vyhovující model náhubku. Žibřid mu jej vyzkoušel – upevnil jej za první pár břišních ploutví a postroj, které bránily jeho sesmeknutí a spokojeně opustil prodejnu.