Nejen jeho žena měla oči coby orgán umožňující sledování. Měl je i vyhlášený šmírák z městečka, jenž ve stavovské pýše poskytl rozhovor místnímu novináři a líčil v něm své lovecké schopnosti a strasti sledovatele lidského párového snažení, jak sám sebe vznešeně nazýval. Každého teplého dne za soumraku plížil se parky a odlehlými kouty městečka, by na vlastní zraky uzřel to, čeho se jemu samotnému nedostávalo – milostného roztoužení a především spojení. Oděn v maskovací oděv a maskovací basebalovou čepici, opatřen dalekohledem, videokamerou a baterkou zvanou v jeho stavovském slangu „kunďovka,“ plížil se za šera i tmy a kradl okamžiky ze soukromí nepozorným hormony a feromony omámeným osobám oddávajícím se jaru. Jednoho večera zastihl v parku pár velmi nesourodý – mladou dívku a postaršího srnce, kterak korzují a promlouvají. Při bližším pozorování znejistěl – srnec měl evidentní, pro šmíráka nadějné úmysly, slečna však působila značně odtažitě.

Šmírák váhal – je to pár, není to pár? Když usedli na odlehlou lavičku, bál se přistoupiti blíže, by „nezbořil pár,“ jak se odborně nazývalo nežádoucí vyrušení osob mající za následek nedokončení kýžené aktivity. Na druhé straně však stále, ač profesionál na slovo vzatý, nebyl s to rozhodnouti, zda o pár vůbec jde. Postupoval tedy s extrémní obezřetností a tichounce a pomalinku posouval se travou vpřed směrem k oné lavičce. Když se dostal asi na pět metrů, zaslechl útržky rozhovoru, které jeho další kročeje nadobro zmrazily: „No to si musíš nastavit účet, jinak ti to nepůjde. V nabídce nástroje je kolonka účty, takže ….“ Ač nepříliš inteligentní, pochopil i šmírák, že toto asi pár nebude a zklamaně zastrčil dalekohled do igelitové tašky značky Tesco.

Šmírák, občanským jménem Květoslav Kořínek (kteréhož zřejmě již jeho botanické jméno předurčovalo k této více méně přírodopisné zálibě), nebyl ovšem v parku sám. Na stejném místě, jen o několik metrů dále, nacházel se vytáhlý mladý muž s obrovskou šálou kolem krku, jenž po přečtení článku o šmírákovi v novinách zatoužil tohoto spatřiti a již dobré tři dny jej po nocích sledoval, neboť chtěl přijít na kloub jeho touze po detailech cizích osudů, jeho způsobu prožívání těchto situací a vůbec celé jeho osobě bažící po tomto způsobu popularity. Žibřid by tedy do pomyslné kolonky „záliby“ mohl ke stávajícím koníčkům - myšlenkovému pletení, opylování pomerančovníků a misantropii se zvláštní specializací na misogynii - doplnit i šmírákologii.