Dvaadvacítka: Bedna - recenze
Premiéra 18. 5. 2013 v Divadle bez hranic, Křesomyslova 14, Praha 4
Autoři: Viktor Pak, Šimon Kočí, Jiří Bejček.Hrají a svítí: Jiří Bejček, Šimon Kočí, Lucie Marelová, Tomáš Ouroda, Viktor Pak, Filip Rufer, Tomáš Rufer.
Kostýmy: Stella
Kdyby mě někdo vyzval, abych se zúčastnil přípravy satirické hry, která si utahuje z prostořeké prostřednosti televizní reklamou řízených životů značné části našich spoluobčanů, řekl bych, že tenhle vystřílený prach už nemá cenu dále podpalovat. Leda zas jen pro ty z nás, kteří se rádi nechají oblbovat - v tomto případě “jakoby satirou”. Nicméně, v odhadu schopností těchto mladých lidí bych se zmýlil. S ošoupanou látkou dokázali naložit nápaditě a s překvapivým pochopením pro to, co je dobrý gag.
Vtipné scénky běží povětšinou v bezvadném rytmu, nápady jsou vytěženy velmi přesně až k hranici možného a vkusného. Překvapivě dobré jsou i herecké výkony, a to nejen předem dané šarže (jakou je např. trenér kulturistiky nebo TV moderátor), ale i tam, kde je potřeba civilně a přesně reagovat na situaci, na partnera, na diváky i na běžící čas. Nejlíp ovšem hrají ve chvílích, kdy zmizí všechno, i malinké, řadovému divákovi možná ne tak zřejmé, přehrávání či tlačení na pilu.
Smálo se celé hlediště a smálo se často. Ve srovnání s tím, co člověk často v satirckém žánru zahlídne, velmi oceňuji, že smích nebyl z diváků páčen hrubostmi, prvoplánovými lascivnostmi, ani lacino se nabízejícími politickými narážkami. A legrace to byla, důkaz našel každý z diváků sám v sobě, ve své potěšené a rozesmáté mysli.
Moje plné uspokojení se týká cca 90 procent večera. Moc mě nepobavila první scéna s osobami, které uvízly v lanovce. Myslím si, že by to snad fungovalo, kdyby se režie přísně držela zásady „čím absurdnější text, tím obyčejněji je potřeba ho hrát“. Tedy nepřehrávat, netlačit na pilu, říkat ty absurdity naprosto věcně.
Ten večer není náhodnou sešlostí nápadů, není to žádná slátanina, nýbrž dobře nacvičený proces. Včetně doprovodných zvuků a nikoli jednoduchého svícení. Muselo to dát dost práce. Bezpochyby neplacené.
Takhle se po letech občas sejít se svou maturitní třídou, to je, myslím si, výborná trefa. Aktéři to mají v plánu na různých místech ČR cca dvakrát do roka. Účastníci čistě hospodských školních srazů jim mohou závidět.
A zdůrazňuji: tahle zábava nepotěší jen přátele a známé, ale i ty, kdo vstoupí do sálu shodou náhod.
Jiří Weinberger, www.j-w.cz
Autor: Jiří Weinberger, 20.05.2013
Hodnocení (známka): 4.3, hodnoceno 21599x Prohlédnuto: 344292x